pondělí 28. března 2016

Klid vs. realita

V dobách klidných a bezpečných bych mezi slovy klid a realita použil spojku A. Nikoli však v době současné. Je nutné si položit otázku, co je pro nás důležitější. Zdali preferovat svůj klid či vnímat realitu. Ať ta či onak, vše nakonec dospěje k realitě, ať již ji vědomě přijmeme či nikoli. Jediný rozdíl mezi tím bude ten, že budeme-li preferovat náš klid, budeme realitou o to více překvapeni a zaskočeni. Zatímco vybereme-li si od počátku realitu a náš vlastní klid vědomě potlačíme, možná realita budoucí nebude tolik tíživá a tolik pesimistická. Kdo si z nás co vybere, je jen čistě na každém z nás.

Setkávám se v mém okolí se spoustou lidí. Některým je klid nade vše. Obklopují se lidmi, kteří rovněž preferují klid. Setkání s lidmi, kteří vnímají realitu je pro ně většinou nepříjemné. Jelikož vnímání reality nutně v době současné vyžaduje pokládat a odpovídat si na otázky, jež jsou často nepříjemné. A málokdo si chce v době klidu tento klid rušit. Jelikož by to v důsledku mohlo znamenat ztrátu klidu. Pak jsou tu druzí, kteří vnímají realitu, byť je často nepříjemná a znamená vzdát se klidu. Nikoli proto, aby nastolili chaos, ale proto, aby si klid mohli dopřát i v době budoucí. Tito si pokládají nepříjemné otázky a chtějí na ně získat odpovědi. Jelikož přiznáním si současného stavu a analýzou fakt, jež k současnému stavu vedla, mají možnost se připravit na stav budoucí.

Logicky musí docházet k dialogům a nepochopením mezi jednou a druhou stranou. Jedna strana tvrdí "neberte nám náš klid!", druhá strana tvrdí "probuďte se než bude pozdě!". A žádná ze stran často nechce naslouchat té druhé. Jelikož jsou obě strany přesvědčeny o své pravdě. Ale jak už jsem nastínil v mém minulém článku. Pravda je často subjektivní náhled na tutéž objektivní událost a jelikož subjektivních náhledů je tolik, kolik je na světě lidí, je nutné často vzdát se své pravdy a snažit se najít konsenzus, nebo minimálně kompromis pro posun v debatě.

Já nepatřím ani do jedné skupiny. A věřím, že nejsem sám. Snažím se naslouchat oběma stranám a snažím se vnímat důvody pro jejich pohnutky a názory. A reálně rozumím oběma stranám. Jelikož já sám mám rád svůj klid. A zároveň chci vnímat realitu, ať už nám přináší zprávy dobré či nedobré. A vnímám, že k dialogu mezi oběma stranami je velmi daleko. Jedna strana je častovaná invektivy typu sluníčkaři, dobroseři, zatímco strana druhá jsou fašisti a náckové. Zkuste se vžít do situace jednotlivých lidí. Jak se vám bude chtít debatovat s někým, kdo vás označí za sluníčkaře nebo fašistu. Asi moc dobře ne, přiznejme si.

Chybí mi tu ochota přijmout odlišný názor, ať už ze strany jedné či druhé. A nejen ho přijmout, ale porozumět mu. A nehodnotit. A neškatulkovat osobou na základě jeho názorů. Vnímat důvody, které tu či onu osobu vedly k získání konkrétního názoru. V prvé řadě jen naslouchat. Nehodnotit. Snažit se pochopit předložené důvody a domněnky dané osoby. A pak. Pokládat doplňující otázky. Ptát se, proč tu či onu věc vnímá onen člověk jinak než vy. Nezvyšujte hlas. Zůstaňte v klidu. Vnímejte odpověď. Zamyslete se. Není to náhodou dobrý důvod pro daný postoj? Pakliže se vám zdá, že druhý člověk je obětí bludu a dezinformací, respektujte to. On to nedělá schválně. Nejspíše je obklopen lidmi, kteří mu to či ono tvrdí a on nemá dostatek možností a možná ani chuť k tomu svůj názor konfrontovat s jinými zdroji. Pakliže zvládnete dojít až do této fáze a stále na sebe nezvyšujete hlas a nenazýváte se tak či onak, pak zkuste svůj názor předložit dané osobě. Zkuste mu říct, co si o dané věci myslíte a zkuste mu předložit důvody pro ten či onen názor. Vyčkejte, až si daná osoba zpracuje informace, které jste mu předal. A třeba se vás zeptá na otázku. Na otázku, která se vám bude zdát z vašeho pohledu hloupá, možná i útočná. Zamyslete se. A v klidu odpovězte. A snažte se pochopit druhou osobu, proč se vás zrovna na toto ptá. A když obě strany seznají, že již nemají dalších otázek, pak je čas na to nechat si čas. Čas k přemýšlení. A k hlubšímu pochopení. A následnému návratu k diskuzi a dalším otázkám.

Že to takto nejde s každým? Že existuje spousta jedinců, kteří nejsou ochotni naslouchat? Samozřejmě. Ale o tom je přeci demokracie a svoboda. O vnímání a respektování názorů odlišných, třeba i nepříjemných. Bez toho, aniž bych daného člověka odsuzoval a činil z něj extrémistu. Smutné však je především to, že k takovým debatám nedochází ani na úrovni nejvyšších politických kruhů o otázkách, které se dotýkají nás všech. A smutné je to, že politici jsou natolik odtrženi od reality, že svůj klid uctívají a ochraňují jako svatou relikvii a nechtějí ani na okamžik připustit, že by byli nuceni řešit něco vskutku důležitého a vskutku nepříjemného. Jelikož by z toho neměli ani politické body a ani peníze. Ale čím déle budou chtít politici uchránit klid svůj, tím těžší bude pro ně vnímat realitu obyčejných lidí. A čím víc budou obyčejní lidé vnímat realitu, tím nakonec bude těžší pro politiku udržet si svůj klid.

Obavy obyčejných lidí jsou reálné. Ať už jsou vystavěny na základech pevných a rozumných či na základech chatrných a pochybných. Je na zodpovědných osobách, aby sestoupily z vyšších pater a obavy obyčejných lidí vyslechly. A naslouchaly jim. A pochopily, že tím, že budou obviňovat z extremistických nálad tyto obyčejné lidi a nebudou si ochotni připustit svůj díl viny, pak vženou značnou část těchto lidí do náruče extremistických stran. Jelikož tam, kde je poptávka, se vždycky objeví nabídka. A když tuto nabídku neučiní etablované strany, pak tuto nabídku učiní strany, jež by v době odlišné neměly ani tu nejmenší šanci se k moci dostat.

Přestaňme se nálepkovat, přestaňme zavírat oči před realitou a pojďme debatovat. Vyslechnout si názory druhých. Politici, sestupte z výšin dolů a vnímejte hlas voličů, kterým jste zodpovědní a nesnažte se je odbývat a přenášet řešení nepříjemných otázek na druhé. Vnímejte svou zodpovědnost, jež vám propůjčil elektorát a zkuste vidět dále než na koncec volebního období. Čas, kdy lid volil stále ty stejné strany se stále stejnými tvářemi, pomalu končí...ale ještě je čas vzdát se na určitou dobu klidu a začít vnímat realitu.

Stále je ještě čas...

Žádné komentáře:

Okomentovat