Opět maratonský rok?

Začal nový rok. Rok 2015. Rok, který se může stát rokem, ve kterém uběhnu svůj jubilejní třetí maraton. Říká se do třetice všeho dobrého i zlého. Bude to platit i v tomto roce u maratonu? Zakončím své maratonské putování po třech účastích a přesunu se na další a delší distance?

Těžko predikovat 115 dní před samotným závodem. Obzvlášť když mě mezitím čekají ještě minimálně dvě další zkoušky. 7.března již klasická Kbelská desítka a 28.března pak poloviční maratonská trať. Každopádně po relativně klidném zimním období je na čase otevřít skříň, najít formu, oprášit ji a pokusit se trénink na maraton v roce 2015 ještě vylepšit oproti roku předchozímu, kdy hrál velkou roli fakt, že jsem se mimo maratonu připravoval i na milník v mém studiu vysokoškolském a tudíž maraton hrál v tomto roce až druhé housle. I přesto jsem oproti roku 2012 zaznamenal skokové zlepšení o 20 minut a celkově jsem si celý závod užil daleko více nežli při mé první účasti.

To mám v plánu i nyní, v roce 2015. Závod si užít ještě víc a zlepšit se skokově rovněž o něco více než 20 minut a dosáhnout tak na metu 3 hodin a 30 minut. Člověk by si řekl, že tyto dva cíle si sobě dost odporují, ale není tomu tak. Je důležité mít harmonii mezi zaměřením na výsledek a zaměřením na radost z běhu.

Extrémy jsou dle mě dlouhodobě neudržitelné. Zažil jsem obé. Jak zaměření pouze na výsledek, kdy drill střídal drill a radost z běhu byla ta tam. A na druhé straně i naprostý nezájem o výsledek, zahození sporttesteru hluboko do skříně a běhání čistě pro radost. Vždy jsme blíže jednomu či druhému a krásné na tom právě je neustále se snažit udržet na tom pomyslném zlatém středu, kdy máme radost jak z běhu, tak z výsledku.

Je důležité mít toto na paměti. Vždycky se budou střídat dny, kdy budeme chtít ze sebe vydat co nejvíc! Běžet co to dá, přes bolest, přes pot, přes plot i kaluže. Jindy zase nebudeme chtít vůbec řešit, zdali běžíme rychle či pomalu. Budeme si užívat slunce i déšť, teplo i mráz, budeme si užívat zurčení řeky, budeme si užívat svěží vítr, který nám bude vlát ve vlasech. Budeme jednoduše šťastni z běhu.

Po loňském maratonu jsem nějako moc netrénoval, spíše jsem si běh užíval a běhal více méně méně :) Cítím však, že bez cílů a bez záměru zlepšit se by to s motivací na maratonskou přípravu bylo dost bledé.

Co nás motivuje?

Každého z nás to motivuje něco úplně jiného. A motivace je stejná jako počasí (politická situace) v různých částech světa. Někde je stabilní, někde je zase proměnlivé a nevydrží stejné ani den. Někoho motivuje stále to samé - zlepšovat se. Vylepšovat si osobní rekordy na 5, na 10, na 21 i na 42 kilometrů. A je to pro něj dostatečná motivace k tomu, aby se dokázal ke každému tréninku odhodlat a i v dobách těžších, kdy se brzy smráká, je sychravé počasí a zima, tak i v těchto chvílích nevěší boty na hřebích a jde polykat tréninkové kilometry tak, jako by se nechumelilo. A že ono se občas i chumelí!

Někdo to má úplně stejně, akorát místo zlepšování se vždycky těší na samotný běh, na vyplavené hormony štěstí, na zahnání špatného a získání pocitu dobrého. A jde běhat, kdy se mu zachce a neřeší, že podle tréninkového plánu měl včera uběhnout kilometrů 20 a uběhl jich jen 10.

A jak to mám já? Myslím, že asi jako většina z nás nepatřím do žádné škatulky. Tu se těším na samotný běh, tu se těším na zahnání špatných pocitů, tu se netěším vůbec na nic, ale cítím, že bych jít běhat měl. A zde nastávájí ty "nejtěžší" běžecké chvíle. Jít či nejít běhat? Když člověk nemá nad sebou bič a i ten cukr mu chybí, pak kde najít motivaci? A je vůbec dobré jí hledat?

Myslím si, že každá pozitivní myšlenka stojí za tu vynaloženou energii a pakliže běh Vám generuje veskrze dobrou náladu a získáváte z něj pozitivní energii, pak určitě motivaci hledat zkuste i v těchto "nevděčných" případech.

A když motivace nedorazí? Nevadí! Už jenom pozitivní myšlení je jedním krokem k běhu a když nepůjdete běhat tentokrát, tak půjdete třeba příště a o to s větší chutí!

Jak říkám, rok 2015 bude stejný jako rok 2014 nebo rok 2013 či 1998...pakliže se nerozhodnete jinak a uděláte si ho takovým, jakým si budete jen přát :)

Ať už budete v novém roce věnovat svou energii a čas čemukoliv, tak ať to za to stojí :)

Váš Life Runner

Vítejte, přátelé!

Rozhodl jsem se načít svůj druhý blog, který se bude věnovat běhání, popisům jednotlivých tras a pocitům z běhání. Proč zrovna pocitům? Proč nezůstat jen u technického popisu běhu? Kilometry uběhnuté, metry získané, metry ztracené, pot vypocený?

Cožpak někoho zajímá, jaké pocity má druhý člověk při, před či po běhu? Mě ano! Já běhám převážně kvůli příjemným pocitům při běhání. Tak jsem začínal...

V roce 2007 jsem se poprvé odhodlal k uběhnutí delší vzdálenosti nežli několika set metrů. A proč? Člověk byl poprvé mimo domov. Poprvé se dostal do Prahy. Poprvé poznal, jaké je to žít v jiném městě, na jiném místě než doma. A možná to byl ten impuls k výběhu. Možná chuť si něco dokázat, zahnat špatné pocity, získat ty dobré. Ano, spíše zahnat ty špatné a získat ty dobré!

A toto téma se line od prvních běžeckých stop až po ty současné jako červená nit proplétající se skrze životní události, ať už ty příjemné či nepříjemné. Vždy se mnou běhání bylo. Tu více, tu méně, tu dravě, tu klidně, tu k zahnání špatných pocitů, tu k dokázání si, že na to mám.

Rád bych tento svůj blog pojal tak trochu jako průvodce pražskými i mimopražskými běžeckými trasami, které mě doprovázely a některé stále ještě doprovází mým životem.

Vítejte, přátelé běhu a kvalitního čtiva a vězte, že vás čeká pot, slzy a dřina :) A taky spousta úsměvů, radosti a možná i dojetí :)

Přeji Vám krásný hluboký ničím nerušený zážitek :)

Prague Runner